Lenka Dubová
s rodinou

Section Subtitle

Lenku Dubovou (43), znám dlouhou řadu let  ještě z dob, kdy bývala nápomocná při různých charitativních činnostech, kterých jsme se každoročně účastnily. 

Byla vždy jako jako rozzářené slunko, usměvavá, radostná a empatická žena, která rozdávala úsměvy i dobrou náladu na potkání.  

Jak šel čas, tak my s ním, a každá šla přirozeně svou cestou, až jsem na Lenku náhodou po letech narazila na sociální sítí, kdy jsme si opět vzájemně nabízely pomocnou ruku pro potřebné. 

Když jsem však  záhy Lenku po tom shledání navštívila, zjistila jsem, že potřebuje-li někdo pomoc, tak je to především ona sama. 

Lenka Dubová zůstala po partnerských neshodách sama se svými syny Vojtou a Mikoláškem (17 a 11) 

Dlouhodobý stres a únava, ale možná i genetika, si brzy vyžádaly svou daň.

 V Březnu r.2017 Lenku postihla mozková mrtvice, po které ochrnula na levou stranu těla. 

Lenka se tak v mžiku  ocitla v nelehké životní situaci a musela se naučit nejen postavit znovu na vlastní nohy, ovládat své tělo, ale také s chlapci vyžít jen z minima finančních prostředků, důchodu. Přežívala s chlapci často za pouhých 3.700Kč.

Aby toho nebylo málo, brzy přišla další rána. Tatínek mladšího chlapce Mikoláška zemřel a Lenka stála opět před životní situací, která jí místo kýženého klidu, přidala jen další starost o psych.stav Mikyho, který se s daným faktem není schopen dodnes zcela vyrovnat. Otec staršího chlapce Vojty, bohužel své povinnosti jako otec neplní vůbec, ani po stránce finanční, ani po stránce otcovské. Veškerá starost o zázemí rodiny leží tudíž  na bedrech Lenky. 

Jen díky bojovnému duchu, včasné rehabilitaci, pomoci pracovního úřadu a Klubu svobodných matek, dnes Lenka stojí zase na nohou, chodí, byť o hůlce, ale po svých a snaží se přivydělávat si šitím, seč jí síly stačí. 

Ale je to zatím velmi skličující a těžké, neboť její zdravotní stav je stále jako na houpačce, a kromě mnoha zdravotních potíží, jako je astma, dráždivý trakčník, latentní tetanie, se mnoho zdravotních komplikací projevuje i u obou chlapců.

Mikyho stejně jako Lenku a Vojtu trápí astmatickými potíže, Miky se navíc trápí s chronickou rýmou, intolerancí lepku, špatným zrakem. Vojta pro změnu trpí silnými migrénami, skoliózou páteře, bolestmi kloubů. 

Náklady spojené s výživovými doplňky, doplatky léků, tak Lence situaci nijak neulehčují. 

I přesto, že Lence pomáhá sirotčí důchod po zemřelém tatínkovi Mikyho a snaží se přivydělat si šitím a prodejem drobných předmětů, tyto nárazové bonusy do rozpočtu Lenky, zatím nepomohly natolik, aby mohla doplatit nedoplatky sociálního a zdravotního pojištění, či nájmu, dopřát dětem školní výlety, zaplatit jim kroužky, natož koupit nové oblečení nebo hry, které by si tolik přáli. Vděčná je tak i za pomoc s potravinovými balíčky, které jim poskytuje jednou týdně CHARITA v Novém Jičíně.

Miky, usměvavý, skromný a citlivý chlapec, si za svých pár dětských let prošel mrtvicí své maminky, ztrátou otce, dědečka, léty bez možnosti užívat si běžné radosti, jako jiné děti, přesto z něj vyrostl citlivý hoch se smyslem pro poctivost a úctu k lidem. 

Oba chlapci jsou vychováni v pokoře a skromnosti s citem pro řemeslo a ruční práci, oba mamince v rámci svých možností pomáhají jak dovedou. 

Starší syn Vojta se shlédl v rukodělné tvorbě, baví jej práce s kovem i dřevem, snad mu půjde štěstí naproti a vydá se cestou, která jemu i ostatním bude dělat v životě jen radost, zatím mu žel Lenka nemůže ale koupit třeba ani sadu řezbářských dlát, která by mu jistě v jeho studiu a praxi byla nápomocná. 

Miky miluje pohyb a baví jej latinskoamerické tance, což se podařilo díky solidaritě pár přátel v tomto roce umožnit, platbou za tento kroužek. Ale aby mohl pokračovat dále, potřebuje k tomu účelu vhodnou obuv, oblečení a další finance k platbě těchto lekcí. Potřebuje ale také nové brýle. 

To co všem však mimo jiné chybí, je rekonstrukce maličké koupelny, kde probíjí elektřina a je nezbytné vyměnit vanu za sprchovací kout, aby Lenka se svou motorikou po mrtvici nemusela být neustále ve stresu, stejně jako její děti, že tam opět a zas upadne. Rekonstrukci by potřebovala i kuchyňská linka a jídelna, dveře, vše se Lence rozpadá pod rukama. 

Šatník největší měrou vybavuje za pomoci darů přátel. Veškerou elektroniku potřebnou zejména ke komunikaci s dětmi zrovna tak. 

Do nedávna byl byt Lenky plný palet, ze kterých měly vyskládané postele, stoly, pult k šití, žehlení, spali na proložených matracích, nebo gauči, místo dětského pokoje byla šicí dílna Lenky a byt byl jedna velká překážková dráha. 

S pomoci mých kolegů a přátel, truhlářů, Tomáše Baiera z Bolatic, Best-Interiéru z Ostravy, panu Tomanovi z Hotelu McLimon v NJ, jsme mohli Lence i dětem dopřát teprve před pár měsíci konečně opravdové postele s matracemi, vyrobit stoly, aby Lenka měla kde šít, tvořit a byt byl domovem k žití. 

Lenka je překrásná lidská bytost, která se rozdává i z toho nicotného mála co má, její děti zrovna tak, což dokazuje zejména svou pomocí tam, kde je potřebná, kde vidí sama sebe před časem.

Nedávno např.ušila rukavice, čepice a ponožky do porodnice v NJ, protože věří, že je tam mnoho maminek samoživitelek, jako byla ona, a i taková pomoc má pro ně nevyčíslitelnou hodnotu, za kterou by byla v dané době sama nesmírně vděčná. 

Z celého srdce bych Lence i jejím dětem přála, aby se konečně i na ně usmálo štěstí, Lenka se mohla na chvílí zastavit, odpočinout si, nevnímat ten tlak závazků, a strávit jej s dětmi třeba někde na dovolené, bez ohledu na to, zda v rodné či jiné zemi. 

Z celého srdce bych rodině Dubových přála, aby na pár chvil mohla jen tak......prostě žít.........a být konečně šťastná se svými báječnými dětmi, na které může být právem hrdá, neboť z nich vychovala srdečné a empatické bytosti se smyslem pro zodpovědnost a pomoc ostatním.